Fotografovat na olympijských hrách není taková idyla a romantika, jak by se mohlo zdát. "Je to stres, téměř nespíte a musíte odvést špičkový výkon," vysvětluje v podcastu Za závěrkou fotoreportér ČTK Roman Vondrouš. Na dokonalý snímek zlaté oštěpařky Barbory Špotákové během her v Pekingu 2008 mu musel stačit jen jediný její hod. Déle na ploše stadionu být nesměl, jsou pro to přísná pravidla.
Nezasvěcený pozorovatel může mít pocit, že fotit olympijské hry je téměř až idylická věc, připomínající dovolenou snů. Jdete na sport, který chcete, užijete si fandění Čechům a při tom fotíte. "Tak úžasně romantická záležitost to bohužel není," vyvrací tento pohled Roman Vondrouš, který fotografoval na čtyřech olympiádách, počínaje letními hrami v Pekingu 2008 a konče těmi zimními (koronavirovými) na stejném místě v roce 2022.
Rozhovor fotografem Romanem Vondroušem si můžete pustit zde:
"Fotografování olympijských her je pro fotografa samozřejmě úžasné v tom, že se tam dostane. Cesta na moje první hry v Pekingu 2008 pro mne znamenala splněný sen," říká. "Ale na druhou stranu to má ohromná úskalí: vyplývají z extrémní časové náročnosti, velkého stresu i z toho, že spíte maximálně tři až čtyři hodiny denně," popisuje.
Jak se fotil zlatý hod Barbory Špotákové
To, jak práce fotoreportéra na olympijských hrách vypadá, přibližuje Roman Vondrouš na situaci z Pekingu 2008, kdy fotil oštěpařku Barboru Špotákovou. Bohužel to nefunguje tak, že byste šli na plochu stadionu a tam fotografovali, co potřebujete. Dostane se tam jen velmi omezený počet fotografů a o místa je extrémní zájem. Většina z nich navíc připadne fotografům největších světových zpravodajských agentur, jako jsou Getty Images, Reuters nebo AP.
"Konkrétně v případu zlatého hodu Barbory Špotáková jsem musel už den dopředu přemýšlet, jak se k tomu fotografování nejlépe dostanu. Na olympiádách existují takzvaní fotomanažeři, u kterých se den před samotnou akcí musíte nahlásit, abyste se na plochu stadionu vůbec dostali," vysvětluje.
On sám měl zájem o místo přímo proti atletce, aby ji mohl dobře zachytit při odhodu oštěpu. "Takže jsem se zaregistroval a z těch několika pokusů, které měla ten den házet, jsem dostal přidělený jeden, kdy mohu na plochu," popisuje. V jeho případě se jednalo o druhý pokus Barbory Špotákové.
Ve chvíli, kdy ho pustili přímo na sportoviště, byla hotová průtrž mračen. Déšť bývá dost velký problém, může způsobit potíže při zaostřování. Ale Vondrouš neměl na výběr. "Máte jen jeden pokus, abyste to správně naexponovali. Nesmím to prostřít, musím mít dobře nastavené expoziční parametry, je to vlastně poměrně velký stres, ale ten je na celé olympiádě," popisuje.
Ke zlatu Špotákové přidal i vlastní rekord
"Pak přichází další stránka, že ty fotografe musím co nejrychleji poslat do redakce. Bylo to tak samozřejmě i v roce 2008," vypráví Vondrouš. Tehdy ještě fotografové neposílali snímky do svých agentur se stisknutím spouště fotoaparátu, jak je to dnes. Museli jít do tiskového střediska a odeslat je odtud.
"Já jsem měl tehdy takové speciální zařízení, které vyvinuli u nás v ČTK, říkali jsme tomu plašítko. Když jsem nafotografoval ten konkrétní pokus, vyndal jsem kartu z fotoaparátu, vložil jsem ji do plašítka a prostřednictvím spojení s mobilní sítí se fotografie odeslala do ČTK. Na tu dobu jsem udělal neuvěřitelný rekord, v redakci měli fotografie už tři minuty po zlatém hodu Barbory Špotákové. Tehdy jsem jedinkrát a asi naposledy předběhl všechny světové agentury," popisuje fotograf.
"Na tento zážitek, který byl velmi intenzivní díky sportovnímu výkonu Barbory i tím fotograficko-technickým výkonem, který se podařil mně, dodnes rád vzpomínám," konstatuje Roman Vondrouš.
Mohlo by vás zajímat: Vyhrkly mi slzy, něco tak silného jsem dlouho nezažila, říká zlatá Špotáková (9.8. 2017)
Zlatá Špotáková: Vyhrkly mi slzy, něco tak silného jsem dlouho nezažila | Video: AP
Oslavy vítězství už mohl sledovat jen zpovzdálí
Na plochu stadionu nesměl ani po skončení oštěpařské soutěže, když Barbora Špotáková oslavovala zlato. "Bohužel účast na ploše je omezená. Fotíme to z takzvané uctivé vzdálenosti a na ploše jsou jen fotografové těch velkých agentur, které už jsem zmiňoval," vysvětluje.
Roman Vondrouš (1975) z agentury ČTK patří k nejznámějším českým fotožurnalistům a oceňovaný je i v mezinárodním měřítku, o čemž svědčí i jeho vítězství v soutěži World Press Photo v roce 2013. Během své kariéry se zúčastnil čtyř olympiád. Tou první byly letní olympijské hry v Pekingu 2008, tou zatím poslední pak "koronavirové" zimní olympijské hry 2022 také v Pekingu.Fotografové ČTK se při focení olympiád střídají, letos je tedy v Paříži jeden z jeho kolegů.
Proč je nutné mít dva notebooky
Jakou techniku s sebou Roman Vondrouš při fotografování velkých sportovních událostí vozí, proč má vždy s sebou dva notebooky a může třeba využívat dálkově ovládané fotografické přístroje? O tom všem hovoří v podcastu Za závěrkou, který najdete vložený do tohoto textu.
